Jak jsem jel zběsile fotit a fotit učit

    Dneska mě vzbudil můj mobil-přesněji-volal mi kamarád Yelwa jestli chci jet na Vavřinecký potok (k tomuto potůčku jsem měl vždy velmi dobrý vztah, také jsem skrze něj přišel na mého budoucího křestního patrona), že prý v 9:00 mám být na loděnici v Pardubicích. Nutno poznamenat, že jsem byl v Praze a navíc bylo už skoro půl deváté a já byl pěkně nachřapaný! Ale i tak jsem to nevzdal a sedl ke svému notebooku a vyidosoval si nějaké spoje do Vavřince (vesnička, kde je rybníček který se měl právě vypouštět) a poté co jsem zjistil, že bych tam nebyl dřív než ve 12 tak jsem si řekl, že se tam zajisté dostanu stopem. A tak jsem popadl svůj nový foťák, stativ a hodil se do gala-na vodu jsem kvůli tomu, že nám ve škole dávají dostatečný zápřah nechtěl jet, ale fotit můžu, ne? :-)
    Dojel jsem metrem okolo 9-té na stanici Depo Hostivař a párkrát mávl rukou-v tu zastaví dodávka a zevnitř se na mě zubí kamarádi z Prahy, že prej jedou na Vavřinečák. Tak jsem naskočil a dovezli mě až na flek, kde se v 10:30 (asi 50km od Prahy) setkávám s kamarády z Pardubické loděnice a s Choceňákama, kteří tento zájezd uspořádali i pro naší loděnici. Zjistil jsem zde, že pěšáci už šli. No tak jsem hnedkon vystřelil a běžel za nima. Doběhnu je a zjišťuji, že původních co jsem dřív znal je sotva 5, ale asi 8 před nebo těsně školních dětí a 2 maminky navrch. Pěkně se to omladilo.
    No jak jsem se už zmínil o novém foťáku, tak jsem se během několika desítek snímků vyzkoušel některé jeho přednosti a byl jsem s fotkama celkem spokojenej. Zajímavé bylo pro mne zjištění, že spousta lidí co tu byla mělo sice dobrý foťák, ale neuměli jej pořádně použít. Kolikrát něvěděli ani jak se vypíná automatika k blesku, natož to co je clona nebo ISO a jaký to má vliv na výsledný snímek. Takže jsem se najednou stal "profi"fotografem a to jak říkám jsem se učil se svým foťákem sotva během 2 dnů.
    Zpět mě opět hodili nějací vodáci co zas pro změnu jeli na kolech. Takže celý výlet mě vyšel úplně zadarmo. Mám krásný pocit. Mohl jsem se projít, cvaknout pár hezkých snímků, naučit pár lidí využít alespoň pár možností jejich fotoaparátů, zjistit jak přibylo děcek na loděnici, vidět se se starými známými...paráda! A já jsem dnes chtěl trouba sedět doma a učit se. A to stejně vím, že to jen tak proflakál. A víte co? Jsem hrozně rád, že vím, že i po dvou letech co jsem v Praze mimo mé rodné město Pardubické, mám ještě někde "domov", myšlený jako partu kamarádů na které se mohu spolehnout. A Bůh? Je mi opravdu líto, že v téhle partě není jedinný krom mne, kdo věří v Pána Ježíše. A je to škoda. Ale zas mezi věřícími není moc lidí co se věnujou sportu a turistice, což by mi bytostně chybělo, jako tihle "KáVéŤáci"...nebo se pletu? Čím to je?